Povinný relokační mechanismus vzbuzuje v diskusích poměrně značné emoce. Já s ním také nesouhlasím, jenomže z úplně jiných důvodů než ostatní.
Připomeňme si situaci živelné migrace v roce 2015, jejímž mediálním vyjádřením bylo německé heslo Wir schaffen das.
Do Evropy se tehdy valil proud uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí. Pamatuji si na zprávu, že v Chorvatsku jich o azyl požádalo devět. Nikoliv devět tisíc, ale devět. A kolik jich chtělo zůstat u nás? Žádné davy to nebyly. Ve skutečnosti u nás nechtěl zůstat vlastně nikdo. Všichni chtěli do Německa, do Švédska, možná do Británie, v každém případě jinam.
Nakonec se ukázalo, že u nás nechce zůstat ani část iráckých uprchlíků, kteří sem byli po dohodě a velmi pečlivé přípravě přestěhováni jedním nadačním fondem. Akce měla velkou podporu, materiální, společenskou, mediální. Část těchto lidí se ovšem vrátila zpět do Iráku, někteří odešli do Německa; nevím, kolik jich tu zůstalo. Rozhodně to ale ukázalo, že z příchozích v této migrační vlně k nám nechce víceméně nikdo.
Chtějí k nám Vietnamci, teď Ukrajinci, ale pro uprchlíky z Blízkého a Středního východu nejsme atraktivní cílovou zemí. Tak proč se na nás má vztahovat relokační mechanismus?
My můžeme nakrásně vyhlásit, že přijmeme deset tisíc uprchlíků ze Sýrie nebo Afghánistánu. Pokud je sem z Německa nebo Itálie nepřevezeme násilím, tak sem nepůjdou.
Jak chcete provozovat povinnou solidaritu na lidech, kteří o ni nestojí? Ona to totiž není povinná solidarita s lidmi, ale s jinými státy. Zájmy samotných uprchlíků tahle solidarita úplně ignoruje. Velice mi to vadí.
Tady se teď prosazuje, že si každý může svobodně zvolit pohlaví, za chvíli bude nutné i jednotlivce oslovovat množným číslem, pokud to bude požadovat. Kdokoliv si může určit svou identitu, všechny musíme respektovat a zajistit jim bezpečný prostor a hlavně se nedopouštět nějaké mikroagrese. Na to pozor, to by bylo nehodné západní civilizace. A my přece patříme na Západ.
Ale přemísťovat lidi jako nějaké položky ve skladu tam, kam sice nechtějí, ale my jim to v rámci relokačního mechanismu určíme, to zřejmě můžeme. Co si ti lidé přejí, kam směřují, jakou zemi si pro svůj pobyt zvolili, kde mají příbuzné a kde chtějí žít, pracovat a založit rodinu, to nás nezajímá.
Možná chtěl Ahmed do Berlína, ale skončí v Dolní Lhotě pod Pařezem. Chtěl do Evropy? Chtěl. Dolní Lhota pod Pařezem je taky Evropa. Má být vděčný. Jsme solidární. Tohle je ta povinná solidarita.
Solidarita Evropana s Evropanem. Afričan do toho nemá co mluvit, nikoho nezajímá a jeho životní volby jsou všem úplně lhostejné. Ostatně jako vždycky.
