Tomáš Petráček (katolický kněz, teolog a historik, pozn. red.) napsal na webu Forum24 článek o knize Rolanda Boera Rudá teologie: o křesťanské komunistické tradici (2019).
V křesťanství existuje od počátku myšlenka společného vlastnictví a docela ostrá kritika bohatých. Tato myšlenka se v dějinách křesťanství vždy znovuobjevuje v různých podobách.
Petráček se s knihou snaží poctivě vypořádat. Mám k tomu tři věci:
Chybí tu zmínka o nejdéle existujícím socialismu v dějinách, jímž byly jezuity organizované indiánské osady zvané „redukce“ se společným vlastnictvím půdy. Rozprostíraly se na hranicích dnešní Paraguaye, Brazílie a Argentiny od počátku 17. století do druhé třetiny 18. století (zhruba 150 let). Později se toto území nazývalo také „křesťanská komunistická republika“.
Dalo by se psát také o sborníku Marxisticko-křesťanský dialog v Československu, který před několika lety vyšel v nakladatelství Filosofia. Probírají se v něm podobné debaty z šedesátých letech a jejich význam pro současnost
V křesťanské teologii se od počátku až do současnosti objevovala kritika soukromého vlastnictví, pokud neslouží dobru společnosti. Je namířená proti jeho zbožštění či absolutizaci.
Dnes je to až paradoxní. Levicové strany a hnutí nijak nezpochybňují oprávněnost například oligarchického vlastnictví, a papežové jsou v tomto směru radikálnější než současná levice. V sociálních encyklikách čteme to, co se levice dlouhá desetiletí neodvažuje veřejně vyslovit: pokud vlastnictví produkčních prostředků vytváří zisk, který nevede ke zvyšování společenského bohatství, nýbrž plyne „z jeho potlačování, z nepřípustného vykořisťování, ze spekulací a z rozbíjení solidarity ve světě práce,“ takové vlastnictví nemá žádné oprávnění (Jan Pavel II, Centesimus annus, čl. 43).
