Je mi trochu záhadou, koho mají oslovit hesla, s nimiž prezidentští kandidáti vytáhli do boje. Strašení válkou, resp. ujišťování o míru, které předvádí Andrej Babiš, se s politickou realitou úplně míjí. Prezident neovlivní, zda jsme nebo nejsme zataženi do války. O tom se rozhoduje jinde než v Praze na Hradě.
Nad problémem ukončení války stojí bezradně jiná geopolitická esa – a neumí ho řešit.
Samozřejmě, Německu a Francii se nějaká válka s Ruskem naprosto nehodí, ale mohou ji snad německý kancléř a francouzský prezident nějakým mávnutím kouzelného proutku ukončit? Nemohou. Kdyby mohli, dávno by to udělali.
Takže český prezident nezajistí mír, a když si náhodou někdo někde, třeba v Rusku, nebo třeba v USA, usmyslí, že do té války budeme zataženi, tak budeme.
Naopak, dovedu si docela dobře představit, že v případě jednání by byl generál Pavel celkem vhodným reprezentantem Západu při mírových rozhovorech. Určitě by jej Vladimir Vladimirovič pokládal za důstojnějšího partnera do diskuse než nějakou Ursulu. Kvůli jeho minulosti, ovšem, nikoliv kvůli současnosti; některé profese si rozumějí tak nějak z podstaty věci.
Takže hesla o Babišově míru a Pavlově válce pokládám za nesmyslná.
Třešničkou na tom absurdním dortu je dlouhodobé hlásání vládních představitelů, že ve válce dávno jsme. Když už nic jiného, prezidentská kampaň alespoň naplno obnažila plytkost těchto prohlášení. Úplně stejně hloupé ovšem je Vraťme Česku řád a klid, s nímž vyrukoval generál.
Cože máme vracet?
Česká republika patří k ekonomicky nejvyspělejším zemím světa. Fungují tu služby, školy, zdravotnictví a zdravotní pojištění, veřejná doprava, jaké nám mohou všichni závidět. V bezpečnosti jsme na absolutní špičce, pravidelně okupujeme nejvyšší příčky žebříčku nejbezpečnějších zemí světa. Funguje tu policie a soudy.
Co sem, u všech všudy, chce generál vracet?! A kdy jsme ten řád a klid ztratili?
Kampaň obou kandidátů je kampaní pro voliče, kteří nechtějí myslet. Možná je to záměr.
