Prezident Miloš Zeman se po týdnu vyjádřil ke kauze Vrbětice, která na chvíli upozadila i koronavirus. Poté, co premiér Andrej Babiš (ANO) s ministrem vnitra Janem Hamáčkem (ČSSD) oznámili „převratná zjištění tajných služeb,“ začala celá kauza žít vlastním životem.
Pokaždé, když se otevře ožehavé téma, si povzdechnu, jaký byl svět bez sociálních sítí snadnější. Lépe řečeno – zdál se být moudřejší. Teď však můžeme vidět nelítostnou realitu v přímém přenosu. Když se totiž k jakémukoliv tématu, i tomu pro bezpečnost nejzávažnějšímu, může vyjádřit kdejaký jouda, zapadne zpravidla zdravý rozum hluboko pod zem. Hysterie vítězí na celé čáře, jedno „senzační“ odhalení střídá druhé, a místo střízlivých faktů tu máme milióny interpretací – zabarvených podle toho, za jaký tým kdo kope.
Dětinská emocionální linie
Každý rozumný člověk s veřejnou odpovědností si v tak závažném případě, jakým Vrbětice bezesporu jsou, vyčlení čas na seznámení s fakty a na důkladnou rozvahu. Přesně to taky Miloš Zeman udělal. A zcela nepřekvapivě se kvůli tomu na jeho hlavu snesla snůška hejtů od lidí, kteří bezpečnostní politice rozumějí asi jako koza kvantové fyzice. V naprosté většině případů šlo o „kritiku pro kritiku,“ která s tou konstruktivní nemá nic společného.
Už před nedělním projevem se sociální sítě zahltily ostentativním odporem typu „tohle poslouchat nebudu“ apod. Autoři si neuvědomují, jak dětinsky to působí, ale za pár minut prchavé slávy jim to zřejmě stojí. Kolegové je poplácají po zádech a jednostranná emocionální linie jede dál… Svět je přece skvěle uspořádaný, když máme jasného nepřítele a můžeme si na něj společně zanadávat!
K jádru věci
Budu tedy riskovat lynč a dovolím si vyjádřit i svůj komentář: Miloš Zeman pronesl vyvážený a střízlivý projev. Nevím, jakou senzaci kdo čekal, jestli příklon k Rusku, nebo kritiku BIS? Ani jedno nezaznělo. Je navíc nesmírně složité diplomaticky manévrovat v současné situaci rusko-českých vztahů. A to Zeman zvládl tentokrát na jedničku, aniž by se komukoli podbízel.
To, že se neuchýlil k unáhlenosti, ale dal prostor pro vyšetřování, přece neznamená, že straní protivníkovi! Po týdnu mediální masírky, domněnek a spekulací konečně vystoupil člověk, který shrnul fakta a přiměl posluchače vrátit se k jádru věci. Nebyl zaujatý, nevynášel ukvapené soudy. Každý, kdo upřednostňuje chladný rozum před hysterií, musel projev ocenit.
Ten zbytek „rádoby moudrých“ už má však zase na síti mejdan… Prý byl projev nejasný, plytký a chyběla mu rázná slova. Co na tom, že o ráznosti mluví zrovna člověk, který je sám rázný asi jako čivava? Zkrátka: Někdy je pro společnost nejhorší přehnaně angažovaný blbec. Kdo chce pochopit, pochopí. Kdo ne, ten zůstane omezeným hysterickým řvounem.
