Vznikly už nejrůznější sborníky textů k pandemii covid-19. Iloně Švihlíkové a Veronice Sušové-Salminen se podařilo vytvořit kolekci článků, která podle mne poskytuje dosud nejucelenější a kriticky nejpronikavější materiál k pochopení jejich příčin a následků.
Václav Cílek zde píše o tom, že covid-19 naplno vyjevil „kompozitní“ charakter současné civilizační krize, a říká, že se nalézáme v chaotické a nebezpečné přechodové době. Ukazuje se, že člověk k těmto závěrům dospěje i bez studia systémových analýz z dílny současných marxistických autorů.
Tito autoři se liší od ostatních pouze tím, že na celkovou krizi globálního systému upozorňovali o několik dekád dříve jako Wallerstein nebo Harvey. Mezi přispěvateli vládne shoda, že svět se nevrátí do stavu, v jakém byl před začátkem pandemie.
Ilona Švihlíková a jiní autoři uvádějí zcela jasné důvody, proč návrat není možný. Obnova ekonomiky bude vyžadovat posílení strategické a investiční role státu. Celosvětově zmizelo nejméně 500 miliónů pracovních míst zvláště v sektoru služeb (údaj z října 2020), a sektor služeb byl přitom považován za pilíř západoevropských ekonomik. V některých zemích však bude nadále stát a země kolabovat v závislosti na síle lobbistů, kteří nebudou chtít žádnou změnu jako u nás.
Pandemie připomíná bod obratu, který nastával v tragédiích a eposech a označoval se jako peripetie. Neschopnost účinně bojovat s pandemií je výsledkem propojení deseti morů liberálně demokratického kapitalismu, o nichž mluvil Derrida ve své polemice s Fukuyamou na začátku devadesátých let (politika je prostoupená mafiánskými strukturami atd.). Moje otázka zní, zda tuto peripetii bude provázet také včasné rozpoznání jejích příčin, a především nalezení způsobu, jak se vyhnout jejím katastrofálním následkům, tj. účinná anagnorise (rozpoznání), jak tomu říkal Aristotelés při zkoumání tragédií.
Pandemie covid-19 je v něčem demokratičtější než liberální demokracie, neboť jejím prostřednictvím se předchozí rozhodnutí učiněná politickou a finanční elitou dotýkají také této elity samotné. Už to není jako ve finanční krizi 2008, kdy elita předepsala společnosti bolestivá úsporná opatření a sama ještě více zbohatla. Nyní sice také extrémně bohatne, ale covid-19 se dotýká jejího fyzického bytí. Proto tvrdím, že už neplatí, co psal Slavoj Žižek o způsobu řešení finanční krize 2008. Podle něho tehdy platilo: Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Dnes je to však opět tragédie.
Kniha je volně ke stažení.
