Bitva na Bílé hoře – Pieter Snayers | ZDROJ: Profimedia

V ochranném pásmu jednoho z nejpamátnějších míst českých dějin už bude možné stavět. A stavět chtějí i na hrobech

Návštěvníci Bílé Hory budou kvůli liknavosti radnice Prahy 6 zažívat to, co básník František Halas vyjádřil slovy: Kručí to ve mně děsem/a nic není po ruce

Česko
Analytická rubrika Česko PressPort Magazínu se zabývá různorodými tuzemskými tématy.

„Kam si stěžovat? Je mi do breku,“ vyjádřila se jedna obyvatelka Prahy 6, když radnice povolila rozšíření historických usedlostí v Šáreckém údolí. Mluvila za všechny, kteří jdou či běží Tichou Šárkou a spatří obrovitou vilu na místě skromné usedlosti, u níž býval dřevěný stánek s občerstvením. Kousek dál se opět staví. A kousek dál na rozhraní Jenerálky a Krotké Šárky se také staví.

Romantická pěšina podél Šáreckého potoka blízko mostu, kde jste byli na dotyk skály a potoka už dnes není. Pěšinu vybagrovali a rozšířili ji pro auta majitelů nových nemovitostí. Schváleno radnicí Prahy 6. Kam si stěžovat? Je ve mně rozhořčení a hněv. Šárka je kusem divoké přírody na okraji Prahy, která je nás všech. Radnice z ní dělá Šárku pro finanční elitu a developery.

Přírodní koupaliště Džbán. Koho by napadlo, že se v něm nevykoupeme? Zakázal nám to jeho vlastník – pozemkový spekulant – firma Molepo. Někteří akcionáři patří k ODS a jeden z nich byl předsedou vlivného Výboru pro územní rozvoj. Rozsáhlý pozemek získali za symbolickou cenu 150 Kč/m2. Po změně územního plánu by to bylo nejméně 60 000 Kč/m2. Firma Molepo si areál ocenila na 1,5 miliardy, a přitom ho nechala zchátrat. Nyní chce uzavřít dohodu s radnicí Prahy 6: vy nám umožníte stavět, my s vámi budeme provozovat nové přírodní koupaliště. Někteří kandidáti z jiných stran už před volbami dali najevo, že s firmou Molepo uzavřou kompromis.

Většina stran, které chtějí znovu na radnici, se chovají stále jako v devadesátých letech: nakonec rozhoduje trh a peníze, ne veřejný zájem. Kvůli tomu nechaly věci dojít tak daleko, že firma Molepo je může vydírat, pokud se proti ní aspoň nějak postaví.

Takže se ve Džbánu, jak jsme ho znali, už nevykoupeme? I to se může stát, pokud si lidé zvolí strany, které nevědí, co je to veřejný zájem, a mají slabost pro podnikatele všeho druhu.

Nejde jen o veřejné odsouzení těchto praktik. Potřebujeme základní změnu v uvažování a jednání radnice. Radní byli často rozpolcení. Na jedné straně se dušovali, že slouží veřejnosti, a na druhé straně v jejich hlavách a srdcích stále strašila devadesátková tržní ideologie.

Na radnici je třeba udělat revoluci hlav a srdcí, jak to nazval Masaryk. Je nutné vymést temného ducha devadesátých let a nastolit uvažování a jednání, které je na výši doby. Vzít si příklad z Vídně, Berlína, Kodaně a švýcarských měst, kde radnice aktivně prosazují veřejný zájem. Ty by si už dávno posvítily na vyděračské spekulanty z firmy Molepo.

Bojiště bitvy na Bílé Hoře. Od devadesátých let developeři a vlastníci pozemků chtějí stavět v ochranném pásmu národní kulturní památky a vytrvale usilují o změnu územního plánu. Místní občané se tomu snaží každoročně zabránit, ale podobá se to boji s větrnými mlýny… nekonečnému a smutnému. Občané jsou většinou proti spekulantům sami. Radnice buď mlčí, nebo se rozhýbe až z podnětu místních občanů. Ti ve svém volném čase a s vypětím všech sil musí dělat práci radních. Jsou to oni, kdo má bojovat za to, aby se nám zachovalo bojiště bitvy na Bílé Hoře ve svém celku. Hrstka místních občanů zápasí nejen za nás obyvatele Prahy 6, ale také za všechny občany České republiky i Čechy žijící v zahraničí, jimž není lhostejná česká minulost.

Na Bílé Hoře se rozhodlo o osudech českého národa na staletí dopředu a radnice Prahy 6 přihlíží tomu, jak si na ni brousí zuby developeři. Už dávno mohla prosadit, aby bělohorské bojiště tvořilo s přilehlým zeleným pásmem jeden nedílný celek, který bude trvale chráněn jako nezastavitelné území, kde osobní tlaky a finance nic nezmohou. Místní občané tak musejí neustále hlídat zprávy z radnice a magistrátu, aby tím oni – a ne radní – chránili veřejný kulturní i ekologický zájem před developerskou pohromou. Volný pás zeleně mezi stávající zástavbou přivádí vzduch do Prahy a tvoří významný prvek systému územní ekologické stability (ÚSES).

Developeři a pozemkoví spekulanti nyní prosadili barbarský návrh změny územního plánu, který se dostal do Metropolitního plánu. Nebudou-li zohledněny připomínky, mají vyhráno. V ochranném pásmu jednoho z nejpamátnějších míst českých dějin už bude možné stavět. A stavět chtějí i na hrobech padlých Moravanů na louce u zdi obory Hvězda. Návštěvníci Bílé Hory budou kvůli liknavosti radnice Prahy 6 zažívat to, co básník František Halas vyjádřil slovy: Kručí to ve mně děsem/a nic není po ruce.

Kdo vlastně vládl na radnici? Naši zástupci nebo zástupci developerů a pozemkových či bytových spekulantů? Byly to různé strany, hnutí a různí lidé, kteří toho mnoho namluvili o demokracii. Až na čestné výjimky tvořili jednu politickou partu, která přes všechna prohlášení umetala cestu developerům a spekulantům. Proti nim občané prakticky neměli zastání. Tak si tato politická parta představuje demokracii.

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PressPort Magazín
DĚKUJEME
V ochranném pásmu jednoho z nejpamátnějších míst českých dějin už bude možné stavět. A stavět chtějí i na hrobech
Hodnocení čtenářů1 Hlas
98
98
Komentátor