Jak se ukázalo, stejný počet lidí, kteří věří Babišovi, věří agendě kartelu – polistopadových tradičních stran, které se nyní spojili do uskupení SPOLU. Babiš je pro ně estébák. Defraudant. Příšerný otec. Komunista. Oligarcha. Na jednoho člověka slušný výčet.
Nikoho ve skutečnosti nezajímá, že v těch jednotlivých halasně propagovaných kauzách chybí rozuzlení. Dodnes chybí klíčový důkaz ze spisu STB – vázací akt. Několikrát jsem vysvětloval, že stovky lidí, vedených v archivech, se domohly výmazu. A že tato praxe skončila až s Andrejem Babišem. Kdyby opozice nebo právníci měli hlavní důkaz o spolupráci, vázací akt, odstranili by Babiše během jediného dne. A já bych jim i zatleskal. Čapí hnízdo? Povolební hit opozice, torpédovaný médii od první vteřiny, beranidlo, které mělo spojit Babiše, miliardáře, s rozkrádáním dotací, není vyšetřeno dodnes. Vyhozené květiny během oslav Dne české státnosti, každodenní urážky Miloše Zemana, nátlak a palcové titulky. Okázalé odcházení během státních aktů. Milión chvilek v ulicích, dožadující se rezignace Babiše, požadující odvolání ministryně Benešové, které se zblamovalo samo a naprosto dokonale. Zajímá dnes ještě někoho jádro sporu? Paní ministryně dodnes vykonává svůj úřad poctivě a korektně. I když se Milión chvilek naprosto dokonale znevěrohodnil, poškodil vládu v kreditu, především u mladé generace. Pro ně je Babiš nepřijatelný.
Aféry, jedna za druhou, pokračovaly až do poslední chvíle. Tak, aby Babiše zasáhly na citlivém místě. Žalování Pirátů v Evropské unii. Obvinění Jana Hamáčka během obskurní kauzy Vrbětice z velezrady – velezrady ministra vnitra ve prospěch Ruska? Neuvěřitelné, přesto v Česku běžné. Aféra Babišova syna s loutkovodiči z pražské kavárny během volebního mítinku. Nebo nejnovější aféra Pandora Papers, otevřená pět dní (!) před volbami, která poukázala na vlastnictví offshorových firem Babišem před 9 lety. Opět, jako v minulosti, se s nastraženým prstem na spoušti čekalo do nejposlednějších momentů volební kampaně. Tak, aby si Babiš v televizních debatách nebyl schopen připravit protiargumentaci a adekvátně reagovat.
Jednoduše, nefér. Trvale nefér. Opět, až se celá věc vyšetří, patrně se zjistí dvě věci. Vlastnit offshore firmu je legální ve většině států a v době, kdy Babiš takovou firmu vlastnil, podnikal. Nebyl v politice. Podle mě se takto kartel ale střelil do vlastní nohy. Offshore je noční můrou vlád na celém světě. Pravdou je, že v kapitalismu platí jen obyčejní lidé, živnostníci a běžní podnikatelé a firmy. Globální koncerny, globální investoři, bohatí a ultrabohatí daně neplatí. Najímají si armády právníků, díky kterým se daním dokáží úspěšně vyhnout.
Tohle je tolik proklamovaná slušnost a souboj vizí v podání českých opozičních politiků.
Ale pojďme dál.
Covid
Vládě Andreje Babiše zlomil vaz COVID-19. Ne že by nebylo pravdou, že si vláda počínala neobratně a často mizerně. Vládní orloj na postu ministra zdravotnictví, chaos ve vyhláškách, zákonech, návrzích, postupech uvrhnul zemi bezmála do stavu odporu. Když se k tomu přidá rozsáhlá dezinformační kampaň, ke které můžeme svorně přiřadit jak domácí aktéry z řad některých lékařů, tak nátlak opozice na rozvolnění, po kterém následoval hrozivý podzimní nárůst a šíření nemoci, podivná Fauciho prohlášení, tak nakonec i zvěsti o tajemné produkci koronaviru v čínských laboratořích, není pak divu, že závěrečnou část kampaně za očkování, která by virus pravděpodobně sprovodila ze světa, odmítlo tolik lidí.
Mají strach. Z vakcín, které narychlo vyprodukovaly farmaceutické firmy, které jsou, spolu s jejich investory, jediným a neoddiskutovatelným vítězem téhle neblahé události.
Covid zároveň přinesl řadu nových otázek. Směrem k fungování společnosti. Otázek, vztahujících se k imunitě lidského těla. K nastavení systému. K organizaci práce. A nakonec, k logice fungování farmaceutických firem. Firem, kterým platíme, lidé a vlády ve všech státech světa, enormní astronomické částky. Abychom nakonec zjistili, že jsme bezmocní, stejně jako za časů španělské chřipky. A platit budeme dál. Volby, nevolby.
Co čekat od Fialy & spol?
Ti, kteří teď nadšeně jásají a slaví, netuší, že změna, která přijde, je změnou k horšímu. Změnou která dopadne i na ně.
Ve společnosti se silně a nelítostně rozevřou nůžky mezi bohatými a chudými. Znovu naroste nerovnost. Přijde drahota a škrty. Vláda Andreje Babiše, která se díky výrazné spoluúčasti sociálních demokratů, zasadila o zlepšení postavení celých tříd, narovnání podvyživených mezd, nyní nejspíše půjde od válu. Sociální bydlení? Dořešení exekucí? Infrastrukturní projekty? Nová pracovní místa? Plošná podpora kvality života?
Ne. Za několik let dosáhneme standardů západu: placené školné; drahé studentské půjčky; privatizované zdravotnictví; nadstandardní placená péče ve zdravotnictví, jejíž druhou stranou bude naprosto brutální osekání výdajů pro širokou veřejnost; osekání výdajů na sociální, kulturní, sportovní a zájmové výdaje, podporované státem. Zaplatíte si všechno, sami, z vlastní kapsy. A draze.
A kam ty peníze půjdou? Nikam. Utratí se za nesmyslné projekty, nebo se rozkradou. Přesně tak, jak tomu bylo za porevolučních vlád. Jediným pozitivem těchto voleb je fakt, že lidé si konečně uvědomí podstatu věci.
Jsem možná jediným komentátorem, který se měsíc před volbami odmlčel. Důvodem bylo mé vnitřní rozhodnutí, že nebudu zasahovat do rozhodování lidí. Chtěl jsem, aby lidé na tohle všechno přišli sami. Nemá smysl neustále donekonečna psát, argumentovat, vést komplikovaný zápas z pozice nezávislého autora. Tyhle věci musí lidé pochopit sami.
Myslím, že volební výsledek Andreje Babiše tomu odpovídá. ANO 2011 přesvědčivě vyhrálo rozdílem třídy. Podobně jako sociální demokracie, SPD nebo komunisté bojovali sami za sebe. Volilo jej 27% lidí. Lidé, kteří jej volili, na vlastní kůži nesou zátěž kapitalistického systému. Tu nejtěžší část. A oceňují snahu vlády ulehčit jim život.
Přesto budou vládnout Fiala a Pekarová. Spolu s Piráty. Chcete vládu Pekarové a Fialy? Za asistence Rakušana? Tedy pražskou politickou smetánku? Dobře, v pořádku. Máte další čtyři roky. Vyhráli jste. Gratulace. A teď jsem zvědav. Možná, že za další dva až čtyři roky nám začnete dávat za pravdu.
Předchozí čtyři roky vlády Andreje Babiše versus 30 let vlád polistopadových garnitur byla dostatečná doba pochopit, v čem vězí princip politické konkurence. Co přinesla a do budoucna přinese. Pozoruji, že dnes je situace jiná než v roce 2017. Tehdy byl jakýkoliv projev proti kartelu vnímán bezmála jako porušení svatého přikázání. Za čtyři roky, kdy byli lidé častování a napadáni pro své názory, označováni politiky, mluvčími nebo významnými umělci za „hnědý a rudý póvl“, idioty, kobliháře, byli vystaveni nátlaku, ostrakizaci, nekonečným urážkám… Dnes pozoruji, že lidé se přestali bát. Vnímají politiky už ne jako nedotknutelné osoby, jakési pomyslné správce jejich osudů, ale naopak – jako úředníky. Jako lidi, kteří jim mají sloužit. Pracovat pro ně. Tak je to v pořádku.
Stejně tak došlo k podstatné změně k apologetům politiky kartelu. K různým iniciativám, neziskovkám, umělcům. Myslím, že lidé si uvědomili, že ne každý, koho znají z obrazovky, je nutně zastáncem jejich přirozených práv a postavení.
Myslím si také, že lidé si budou moci velmi rychle srovnat způsob, jakým jim politici skládají účty. Babiš to dělal každý týden. V tolik vysmívaném vysílání Ahoj lidi skládal týden co týden účet ze své práce.
Jsem zvědavý, kolikrát bude premiér Fiala v neděli odpoledne lidem referovat o tom, co vlastně dělá pro stát a pro lidi. Jsem zvědavý, kolik novinářů bude se stejnou vehemencí, s jakou pronásledovali Babiše, kontrolovat nově zvolenou vládu a alarmujícím způsobem upozorňovat na jejich přešlapy. A kolik písničkářů a umělců bude natírat při každém špatném kroku příští vládní garnituru.
Pokud to tak bude, velmi rychle se sejdeme v názoru. A v jednom táboru. Ale něco mi říká, že nastanou dvě věci.
Slovenská cesta
První z nich je slovenská cesta.
Pokud jste si nepovšimli, Slovensko si nástup podobné vlády už odbylo. Vládní slepenec progresivistických a proevropských stran, který vzešel z demonstrací po zavraždění novináře Kuciaka, dovedl slovenskou politiku na pokraj agonie. Tento stav samozřejmě Slovensku nepřeji. Je výsledkem dlouhodobé krize vládnutí, která vyústila v takto neblahý vývoj.
U nás k této variantě míříme mílovými kroky. Slepenec kartelu a STAN (Pirátů se zbaví obratem, předpokládám; mouřenín splnil svou roli, mouřenín může jít) se rozhádá během roku až dvou. Jak ukazuje příklad nejen Pirátů, které vykroužkovali lidé ze STAN, ve STANU se pro změnu 31 starostů rozhodlo podpořit SPOLU. Nejen Bartoš je generál bez vojska. Ale i samotný Rakušan představuje velení, jehož koaliční jednotky jsou už nyní nesourodé.
Odvažuji se tvrdit, že v případě slovenské cesty bude mít Fiala opravdu nelehkou pozici. Jsem zvědav, jak bude čelit situacím, které se na stát valí – energetické krize, krize v průmyslu, otřesy globálního trhu, zdražování, inflace. Myslím si, že bychom spíše potřebovali rozhodné a schopné typy, ale je těžké předjímat.
Ale nyní se můžeme „radovat“. Očekávám, že většinu projektů, které nastartovala Babišova vláda, jak je zvykem v této zemi, nová vláda skrečuje a shodí ze stolu. Jako obvykle půjdeme ode zdi ke zdi. A „změna“ jen znovu dovrší chaos, panující v institucích a úřadech. Očekávám, že nová vláda kartelu bude chtít „trestat“ a postavit do latě odpůrce. A že se zaměří i na své kritiky, nezávislá a alternativní média, která trvale označovala jako proruská, pročínská, dezinformační a bůhví jaká ještě. Na to se vysloveně těším a rovnou se hlásím.
Myslím si, že vláda nedovládne do konce. Tento politický konglomerát, složený ze 4 nebo 5 stran, byl poháněn touhou odstavit od moci politického konkurenta. Teď se to podařilo. Nicméně, vnitřně nesourodý slepenec, spojený pouze nenávistí k politickému konkurentu a atavismem pro další privatizaci, je špatná volba.
Konec spasitelů
Přesto. Tyto volby mají jeden pozitivní aspekt. Tím je hořká zkušenost s politickými trpaslíky, jak je označuje Miloš Zeman. Je možné, že právě zkušenost z voleb 2021 bude určující. Je možné, že lidé přestanou znovu a znovu vyhlížet obskurní spasitele z periferie politiky. Mizerné výsledky různých uskupení, které bez výjimky propadly ve volbách a jejichž hlasy budou chybět ve formování vlády, dávají pragmatickou odpověď na otázku, je-li možné prosadit nový politický subjekt a nový politický program.
Ano. Je to možné. Ale znamená to, že v něm musí existovat lidé, kteří mají jasno o intencích fungování státu. Osy institucí. Ekonomiky. Hospodářství. Bankovní soustavy. Dopravy. Armády. Zdravotnictví. Školství. Kultury. Řízení regionů. Legislativy, to především. Profesionálové, kteří znají chod státu, jeho pravidla. V životě něco skutečného řídili a vybudovali. Dokáží se orientovat ve vedení resortů a mají jasné, proveditelné a jasně deklarované ideje a návody, jak chtějí stát vést. Za jaké rozpočty, za jakých podmínek financování. Za jakých termínů a reálných výsledků.
Až na Trikolóru ani jediná z nových nebo marginálních stran a hnutí, které se hlásily do parlamentu, tuto zkušenost nemá. A právě tato nezkušenost, často ryzí amatérismus, je bohužel nepřekročitelnou hranicí pro vstup do reálné politiky. Hezké logo, propagační materiály, sesmolený program, plamenné projevy, statečná prohlášení v televizi nebo na sítích. To nestačí. Česká politika se plně profesionalizuje. S politickou konkurencí rychle roste potřeba skutečných profesionálů, schopných obstát jak při řízení, tak při komunikaci. Na bázi denní znalosti fungování resortů. Lidí schopných poskytnout rozsáhlou analýzu činnosti, zvládat vedení resortů nebo pozic po ose personál, technologie, finance, mise, úkol, rozpočet.
Propad politických startupů ve velkém rozsahu musel dříve či později přijít. Společnost se posouvá v evolučním vývoji a bude žádat profesionály. Pro politické nadšence a dobrodruhy bude čím dál méně místa.
Přesto. Přeji vládě 100 dní pro úspěšnou konsolidaci. Pohodové vyjednávání s prezidentem Zemanem. A úspěšný start. Vládu, schopnou řídit stát potřebujeme. Jsme demokratický stát. Tedy platí. Sláva vítězům. A čest poraženým.
